Navigace

Obsah

Památky

Ve městě se zachovalo 17 památkových objektů, které jsou zapsány ve státním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.

 

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV                                                                               

Památka, dokumentující historii brumovské židovské menšiny, stojí za městem v trati zvané “Židáky”. Jediný židovský hřbitov v bývalém zlínském okrese je nepravidelného půdorysu, na mírném kopci obráceném k jihu. První písemná zmínka o hřbitovu pochází již z roku 1758, poslední pohřeb se tu uskutečnil v roce 1931. Komplexní oprava poničeného hřbitova z dob II. světové války proběhla v roce 1985. Přibližně padesát náhrobků z žuly, pískovce i mramoru bylo postaveno na původní místa a hřbitov byl oplocen. Pamětní deska, odhalená v roce 1993, nese jména židovských občanů, umučených v koncentračních táborech. 

 

Zidovsky_hrbitov_Brumov

 

KAPLIČKA PANNY MARIE

V ulici Josefa Polácha, směrem na Návojnou, byla na místě malého hřbitova ubitých obránců města při ukrutných “kuruckých vojnách” postavena kaplička. Drobná sakrální stavba je čtvercového půdorysu s klenutým interiérem. Kapličku zdobila socha Madony z poloviny 18. století, která byla v roce 1995 odcizena. Kolem kaple jsou vysázeny památné lípy.

 

Kaplicka_Panny_Marie

 

HRAD BRUMOV

Hrad byl vybudován na temeni protáhlé ostrožny obtékané říčkou Brumovkou, přítokem Vláry, a Hložeckým potokem, na němž byla na konci středověku založena soustava rybníků. Již od svého založení patřil hrad k nejvýznamnějším královským hradům na Moravě. Na přelomu 13. a 14. století byl brumovským purkrabím Oldřich z Hradce, člen mocného jihočeského rodu Vítkovců. Hrad získal k doživotnímu užívání s dalšími statky na východní Moravě od krále Václava II., po jeho smrti se pak Brumov pravděpodobně vrátil zpět do majetku krále. O dalších osudech ve 14. století se z dochovaných zpráv dovídáme jen málo. V roce 1342 zde datuje jednu ze svých listin markrabě moravský Karel, pozdější český král. Významnou roli sehrál hrad v období husitských válek. Na určitou dobu se dostal do držení Bočka ml. z Kunštátu, jednoho z čelných představitelů kališnicky orientované šlechty. Ten se zde bránil proti uherskému vojsku krále Zikmunda, který při tažení proti husitům do Čech na podzim roku 1421 hrad obléhal. V této době byl hrad důkladně vyzbrojen. Kolem roku 1468 byl Brumov dobyt uherským vojskem krále Matyáše Korvína. Zástavní držba nato přešla do rukou uherského šlechtického rodu Podmanických z Podmanína, kteří jej v roce 1503 získali od krále Vladislava II. do svého vlastnictví a hrad tak přestává být královským majetkem a přechází do rukou šlechty. Roku 1520 prodali Podmaničtí celé brumovské panství Janu Meziříčskému z Lomnice, kteří se zde udrželi až do druhé poloviny 16. století. Za jejich držení byl hrad velkoryse přestavěn v renesanční pevnost, která v budoucnu sehrála významnou úlohu při obraně hranice před blížícím se tureckým nebezpečím. 

Nebývalou péči věnovali zvelebování brumovského panství další majitelé, Jan z Lomnice a jeho syn Adam. Dobu pánů z Lomnice připomínají v brumovském kostele krásné renesanční náhrobky Jana z Lomnice a jeho vnoučat Maruše a Jana. Na počátku 17. století (1605 a 1606) se hrad stal svědkem vojenských vpádů uherských povstalců, během nichž byla zpustošena řada vesnic v okolí Vlárského průsmyku, včetně Brumova. V roce 1662 je brumovské panství rozděleno na pět dílů mezi dcery uherského rodu Forgáčů. Válečné události druhé poloviny 17. a počátku 18. století znamenaly pro celou oblast pohromy, utrpení a zkázu. V roce 1663 pronikly na Moravu oddíly Turků a Tatarů, kteří zde vyplenili a vypálili řadu vesnic, ale hrad samotný nedobyli. V  letech 1703 – 1710 postihly oblast východní Moravy nepřátelské vpády oddílů uherských povstalců knížete Rákoczyho, kteří po několik let pustošily Brumovsko, ale hrad chráněný posádkou hajduků odolal jejich útokům. V paměti obyvatel pak ještě dlouho přežívaly strašlivé vzpomínky na “kurucké vojny”. V 18. století ztratil brumovský hrad svůj vojenský význam pohraniční pevnosti na moravsko-uherském pomezí. Jeho poslední majitelé – hrabata Illesházyové – zde již trvale nebydleli a hrad se stal pouze sídlem správy panství. Po velkém požáru v roce 1760, kdy shořel také vrchnostenský archiv, byl jen nouzově opraven a nějakou dobu zde ještě bydleli panští úředníci. Po roce 1826 byl pak zcela opuštěn a prodán v dražbě na stavební materiál. Během krátké doby z něj zůstala jen zřícenina.

V letech 1977 – 1982 probíhal na brumovském hradě systematický historicko-archeologický průzkum pod vedením PhDr. Jiřího Kohoutka a ruiny kdysi slavného hradu se dostaly do popředí zájmu archeologů. Hlavním cílem výzkumu bylo především stanovení jednotlivých stavebních etap a také snaha Městského národního výboru v Brumově-Bylnici využít hrad ke kulturním účelům. Za podpory institucí státní správy a především radnice města Brumova-Bylnice se pozůstatky kdysi významného královského hradu podařilo zachránit před úplným zánikem a nabídnout opravený hradní areál široké veřejnosti ke kulturnímu využití.

Dnes je brumovský hrad, ležící v turisticky atraktivní Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, oblíbeným cílem návštěvníků z blízkého i dalekého okolí. Z jeho hradeb se otevírá výhled nejen na historické centrum města Brumova, ale i směrem k horám lemujícím údolí Vlárského průsmyku. 

 

Sklepeni_hradu_Brumov

 

KAŠNA

Kamenná kašna z pískovce je umístěna v parku na náměstí, před budovou radnice. Představuje významný doklad kvalitní kamenické a sochařské práce ze 2. poloviny 19. století. Je jednou z mála zachovalých a funkčních historických kašen ve Zlínském kraji. Autorem stavby je Josef Ekart, kamenický mistr ze Štípy. Kašna má kruhovou základnu o vnějším průměru 450 cm. Uprostřed základny je sokl, na kterém je na nízké tvarované podnoži osazena stočená ryba s otevřenou tlamou, ze které vyúsťuje chrlič vody. Podle pamětní listiny z roku 1868 byl základní kámen položen 29. srpna a už 12. listopadu roku 1868 v 9 hodin a 8 minut z ní za přítomnosti celého představenstva obce a třemi ranami z moždíře začala téct voda. Kompletní restaurátorské práce ke kvalitní obnově památky proběhly v roce 2005. 

 

Kamenna_kasna_na_namesti 

 

SOCHA SVATÉHO GOTTHARDA  

V parku na náměstí vlevo od kašny stojí barokní socha z pískovce z roku 1771, kterou nechal postavit brumovský farář Jan Babtista Schenk. Na dvoustupňové obdélné základně stojí sokl s oválnou kartuší a nápisem. Sokl je ukončen profilovanou římsou, na níž stojí na tvarované podnoži socha světce, který je oděn v biskupské roucho a v levé ruce drží zavřenou knihu. Ve zdvižené pravé ruce drží pozlacenou berlu. V roce 1998 byla provedena komplexní oprava vzácné památky. 

 

Socha_svateho_Gottharda_

 

SOUSOŠÍ NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE  

Pozoruhodná barokní skulptura umístěná naproti radnice v parku pochází z roku 1777. Na obdélné třístupňové základně stojí sokl s nápisem : “Na nebi a na celé zemi budiž chvála, čest a sláva Bohu trojjedinému věčnému”. Na soklu je zdobený nástavec motivem píšťal, ukončený profilovanou římsou, na které je základna ve tvaru zeměkoule s okřídlenými hlavičkami andělů. Na zeměkouli sedí postavy Krista a Boha Otce. Kristus po jeho pravém boku drží ve zdvižené pravici kříž. Nad postavami je holubice v paprskové gloriole. Komplexní oprava byla provedena v roce 1998.

 

Sousosi_Nejsvetejsi_trojice_

 

SOCHA SVATÉHO FLORIÁNA   

Socha světce a patrona hasičů stojí na spodním náměstí s letopočtem 1755. Na třístupňové základně stojí sokl zdobený závěsy květů a píšťalami. Na přední části je plastická kartuš s nápisem “Svatý Floriáne, patrone, ochraň nás od ohně”. Sokl je ukončen římsou, na níž na tvarované podnoži stojí socha světce v životní velikosti. Světec je oblečen do šatu římského vojáka, s pláštěm přehozeným přes levé rameno. Pravice podél těla drží vědro s vodou, u pravé nohy je hořící dům. 

 

Socha_svateho_Floriana_

 

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO  

Nejstarší barokní socha ve městě z roku 1730 stávala před vchodem do hradu. Po jeho opuštění byla přemístěna ke státní silnici směrem na Valašské Klobouky. Na odstupňované základně stojí sokl s rytým rámem a nápisem v latinském, českém a německém jazyce. Sokl je ukončen římsou s tvarovanou podnoží s ramenem svítilny. Na podnoži stojí socha světce v životní velikosti, který je oděn v kanovnické roucho a s biretem na hlavě. V levé ruce drží kříž s korpusem, v pravé mučednickou ratolest. Kolem hlavy má obroučku s hvězdami. 

 

Socha_sv._Jana_Nepomuckeho_v_Brumove_

 

PIVOVAR BRUMOV 

První písemná zmínka o pivovaru pochází již z roku 1573, kdy bylo vaření piva výsadou šlechty, která spravovala brumovské panství. Nejstarší průmyslový podnik na Valašsku tvoří komplex budov různého stáří, který prošel složitým stavebním vývojem. Na konci 19. století byl přestavěn a zmodernizován do dnešní podoby. Další úpravy se týkaly již jen vnitřního zařízení a technologického vybavení. Mohutné sklepy jsou vyhloubené v úpatí hradního vrchu. Budovy s přilehlými čtyřmi pivovarskými rybníky pod hradním areálem tvoří unikátní památkově chráněný objekt, i když pivo už se tam dnes nevaří.

 

Pohled_na_pivovar_a_hrad

 

CENTRÁLNÍ KŘÍŽ NA HŘBITOVĚ  

Centrální kříž na brumovském hřbitově je vyroben z pískovce. Kvalitní kamenická práce nese na čelní straně podstavce rokokovou kartuš s erbem rodu Illesházyů, kteří drželi brumovské panství v letech 1727 – 1835. Podstavec ukončuje profilovaná deska, která nese jednoramenný kříž s umučeným Kristem.

 

Centralni_kriz_na_hrbitove

 

FARNÍ KOSTEL SVATÉHO VÁCLAVA   

Druhou nejvýznamnější historickou památkou ve městě je farní kostel, zasvěcený patronu českých zemí, svatému Václavovi. Jeho počátky sahají do 14. století, kdy na místě stával malý gotický kostel. Během staletí byl přebudováván a rozšiřován až do dnešní podoby. Na počátku 16. století byl prodloužen o kůr. V roce 1665 byla přistavěna v barokním stylu brumovská (severní) kaple a v roce 1691 jižní kaple, zvaná bylnická. Chrámová loď je dlouhá 42 m, široká 15 m. Masivní kamenná věž s hruškovitou střechou je předsunuta před průčelní stěnu kostela. V roce 2004 byly na věži vyměněny krovy a krytina. Okna mají železné rámování a jsou vyplněna barevnými vitrážemi s geometrickými vzory a obrazy světců. Všechny nástěnné malby a fresky na stropech obou kaplí jsou od vídeňského malíře J. Reinera z roku 1896. V roce 1964 byly restaurovány. V letech 2006 – 2007 proběhla sanace krovu hlavní lodi kostela a výměna krytiny.

Historicky velmi cenný zvon na věži je zasvěcen Nejsvětější Trojici a pochází z roku 1671. V roce 2000 byla zrestaurována varhanní skříň, zdobená zlacenými řezbami. Hlavní oltář je součástí raně barokního zařízení kostela. Oltářní obraz svatého Václava ztvárňuje mučednickou smrt tohoto světce. Vzácnou historickou památkou, vztahující se k dějinám brumovského panství, jsou raně renesanční náhrobníky, zasazené po přestavbě kostela do zdi bylnické kaple. Náhrobky Jana z Lomnice a jeho vnoučat Maruše a Jana připomínají dobu pánů z Lomnice, kteří vládli na brumovském panství v 16. století. Součástí původního barokního vybavení je dřevěná polychromovaná kazatelna, na které jsou připevněny sošky evangelistů. V roce 1997 došlo k odcizení všech čtyř sošek, které byly v roce 2005 nahrazeny kopiemi. 

 

Kostel_sv_Vaclava

 

RADNICE    

Kulturní památkou byla dominanta brumovského náměstí prohlášena v roce 1999. Přesnou dobu stavby budovy není možné zjistit, protože při požáru města byly zničeny archivní materiály. Objekt má čtvercový půdorys, v přízemí jsou dochovány krásné klenbové stropy. V roce 1933 byl dům prodán městské obci brumovské a byl tu zřízen radniční úřad. V letech 2000 – 2001 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce celého objektu.

 

Radnice_s_Nejsvetejsi_trojici

 

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO    

V bylnické části města u hlavní silnice stojí socha světce, která byla postavena na náklady občanů Bylnice v roce 1830 jako poděkování za ochranu před vpády nepřátelských tatarských hord. Na základně stojí čtyřboký sokl, na jehož přední straně je v rytém rámu plastická kartuš s nápisem: “S NAKLADU B OBCE 30. JUNI 1830”. Sokl je ukončen římsou a na ní na tvarované podnoži s motivem píšťal stojí socha světce v životní velikosti. Pravá ruka drží kříž, v levé smeknutý biret. Kolem hlavy jsou obroučky z hvězd. Vedle sochy stojí bylnická zvonice, zapůjčená Římskokatolické farnosti v Brumově, která ohlašuje pravidelně čas nebo úmrtí občana. 

 

Socha_sv._Jana_Nepomuckeho_v_Bylnici

 

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO   

Za obcí Bylnice u hlavní cesty směrem na Svatý Štěpán stojí pozdně barokní skulptura sv. Jana Nepomuckého. Na čtvercové odstupňované základně stojí sokl, členěný dvěma profilovanými římsami. Ve spodní části je kruhová vpadlina s plastickým řeckým křížem, ve střední části reliéf kříže s korpusem a v horní části reliéf kalicha. Na čtvercové podnoži stojí socha světce, který je oděn v kanovnické roucho s biretem na hlavě. Levá ruka drží kříž s korpusem a mučednickou ratolestí, pravice je zdvižena k ústům v gestu mlčení. Kolem hlavy je obroučka s hvězdami. 

 

Socha_sv._Jana_Nepomuckeho_za_Bylnici

 

KAPLIČKA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO  

Drobná sakrální stavba lidového charakteru byla postavena koncem 19. století a sloužila jako vstup do osady Nová huť (později Svatý Štěpán). Kaplička má obdélníkový půdorys s půlkruhovým závěrem. Ve výklenku kapličky stojí soška sv. Jana Nepomuckého. Na hřebenu střechy je otevřená čtyřboká zvonice, ukončená křížem. Každé vánoční svátky zdobí kapličku krásný vyřezávaný betlém. 

 

Kaplicka_sv._Jana_Nepomuckeho_ve_Svatem_Stepane

 

DĚLNICKÁ KOLONIE SIDONIE        

Dělnická kolonie, vybudovaná z dřevěných řadových domků v podlouhlém bloku, je dokladem životní úrovně sklářských dělníků ve Staré huti (později Sidonie) z konce 19. a začátku 20. století. Památkové ochrany se dostalo kolonii pod číslem popisným 65-70, v jejímž čele je vybudována společná chlebová pec. Tento ojedinělý a historicky vzácný soubor bývalých dělnických obydlí je dnes však pozměněn nestejnými úpravami majitelů jednotlivých domků. Celý blok je kryt sedlovou střechou s dřevěnými vikýři.

 

Sklarska_kolonie_Sidonie

 

SPOLEČNÁ CHLEBOVÁ PEC  

Volně stojící pec ke společnému pečení chleba patří k příznačným stavbám pro dělnické kolonie. Je vystavena z cihel v kombinaci s kamenem, který byl použit hlavně do základů. Nad stěnami vysokými zhruba 150 cm je jednoduchá rámová konstrukce sedlové střechy. V prostoru pod stříškou se skladovalo nářadí k obsluze. Pec byla považována za společné vlastnictví a jednotlivé rodiny měly za povinnost starat se o dobrý technický stav a zajištění topiva. Pec byla využívána i k pečení svátečního pečiva.

 

Spolecna_pec_v_Sidoni