Ludvík Vaculík

Po absolvování obecné a čtyřtřídní měšťanské školy v Brumově a ve Valašských Kloboukách pracoval v letech 1941–1946 v Baťových závodech ve Zlíně a ve Zruči nad Sázavou nejprve jako dělník a později jako korespondent. Při zaměstnání vystudoval Baťovu odbornou dvouletou obuvnickou školu, v letech 1944–1946 studoval na zlínské obchodní akademii pro zahraniční obchod, kterou však nedokončil. Od roku 1946 studoval v Praze na Vysoké škole politické a sociální směr politicko-novinářský. Ještě jako student se stal vychovatelem v dělnickém internátu Sdružení bavlnářských závodů v Benešově nad Ploučnicí (1948–1950) a Československých závodů těžkého strojírenství v Praze (1950–1951), po vojenské prezenční službě pracoval redaktorem oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo (1953–1957) a zemědělského týdeníku Beseda venkovské rodiny (1957–1958). Od roku 1959 působil v Československém rozhlase ve vysílání pro mládež, kde spolupracoval na pořadech Mikrofon mladých a Včera mi bylo patnáct, které měly velkou odezvu u posluchačů mimo jiné i pro svoji neformálnost. Od září 1965 se stal redaktorem Lidových novin, později přejmenovaných na Literární listy a Listy, kde setrval až do jejich zákazu v roce 1969. Od roku 1969 měl svobodné povolání spisovatele, protože nenalezl žádné zaměstnání. V 70. a  a 80. letech  nesměl veřejně publikovat. Výrazně se podílel na šíření neoficiální umělecké literatury a řídil samizdatové nakladatelství Petlice, byl jedním ze zakládajících členů Charty 77, redigoval soubory Československý fejeton-fejtón. Velkou pozornost u nás i v zahraničí vzbudil jeho projev na 4. sjezdu Svazu českých spisovatelů v roce 1967, po kterém byl vyloučen z KSČ a po zveřejnění provolání Dva tisíce slov v roce 1968 se stal jednou z nejpronásledovanějších osobností a zakázaným autorem.

V roce 1964 obdržel vyznamenání Za vynikající práci, roku 1967 cenu nakladatelství Československý spisovatel, v roce 1976 Cenu George Orwella, roku 1978 Cenu Egona Hostovského, v roce 1979 Cenu Jana Palacha, roku 1987 Cenu Jaroslava Seiferta (poslední dvě ceny byly uděleny Nadací Charta 77), v roce 1996 mu byl propůjčen řád T.G. Masaryka III.třídy, roku 2002 Cenu Karla Čapka a v roce 2008 byl vyznamenán Státní cenou za literaturu. Od poloviny padesátých let publikoval v časopisech Květen, Beseda venkovské rodiny, Květy, Krásy domova, Československý rozhlas, Lidové noviny, Host do domu, Plamen, Orientace, Jonáš, Filmové a televizní noviny, Literární listy, Listy, Obrys, Obsah a také v zahraničních periodikách. Je pochován na místním hřbitově a v městském muzeu je jeho životu a dílu věnována část expozice.

Dílo

• Na farmě mládeže (1958)
• Rušný dům (1963)
• Vidět svět novýma očima (1965)
• Sekyra (1966)
• Morčata (1970)
• Český snář (1981)
• Milí spolužáci (1986)
• Jaro je tady (1987)
• Srpnový rok (1990)
• Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského (1990)
• Stará dáma se baví (1991)
• Jak se dělá chlapec (1993)
• Poco rubato (1994)
• Nad jezerem škaredě hrát (1996)
• Nepaměti (1998)
• Cesta na Praděd (2001)
• Poslední slovo (2002)
• Loučení k panně (2002)
• Vážený pane Mikule (2003)
• Polepšené pěsničky (2006)
• Hodiny klavíru (2007)
• Dřevěná mysl (2008)
• Petr má medvěda nebo co (2008)
• Tisíce slov (2009)
• Koza na trati (2011)
• Říp nevybuchl (2012)
• Korespondence Janouch/Vaculík (2012)
• Další tisíce (2015)