Obsah

Ludvík Vaculík, spisovatel, fejetonista a publicista

* 23. července 1926 Brumov, + 6. června 2015 Dobřichovice

www.ludvikvaculik.cz

Ludvík Vaculík

Po absolvování obecné a čtyřtřídní měšťanské školy v Brumově a ve Valašských Kloboukách pracoval v letech 1941 - 1946 v Baťových závodech ve Zlíně a ve Zruči nad Sázavou nejprve jako dělník a později jako korespondent. Při zaměstnání vystudoval Baťovu odbornou dvouletou obuvnickou školu, v letech 1944 - 1946 studoval na zlínské obchodní akademii pro zahraniční obchod, kterou však nedokončil. Od roku 1946 studoval v Praze na Vysoké škole politické a sociální směr politicko-novinářský. Ještě jako student se stal vychovatelem v dělnickém internátu Sdružení bavlnářských závodů v Benešově nad Ploučnicí (1948 - 1950) a Československých závodů těžkého strojírenství v Praze (1950 - 1951), po vojenské prezenční službě pracoval redaktorem oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo (1953 - 1957) a zemědělského týdeníku Beseda venkovské rodiny (1957 - 1958). Od roku 1959 působil v Československém rozhlase ve vysílání pro mládež, kde spolupracoval na pořadech Mikrofon mladých a Včera mi bylo patnáct, které měly velkou odezvu u posluchačů mimo jiné i pro svoji neformálnost. Od září 1965 se stal redaktorem Lidových novin, později přejmenovaných na Literární listy a Listy, kde setrval až do jejich zákazu v roce 1969. Od roku 1969 měl svobodné povolání spisovatele, protože nenalezl žádné zaměstnání. V 70. a  a 80. letech  nesměl veřejně publikovat. Výrazně se podílel na šíření neoficiální umělecké literatury a řídil samizdatové nakladatelství Petlice, byl jedním ze zakládajících členů Charty 77, redigoval soubory Československý fejeton-fejtón. Velkou pozornost u nás i v zahraničí vzbudil jeho projev na 4. sjezdu Svazu českých spisovatelů v roce 1967, po kterém byl vyloučen z KSČ a po zveřejnění provolání Dva tisíce slov v roce 1968 se stal jednou z nejpronásledovanějších osobností a zakázaným autorem. 

V roce 1964 obdržel vyznamenání Za vynikající práci, roku 1967 cenu nakladatelství Československý spisovatel, v roce 1976 Cenu George Orwella, roku 1978 Cenu Egona Hostovského, v roce 1979 Cenu Jana Palacha, roku 1987 Cenu Jaroslava Seiferta (poslední dvě ceny byly uděleny Nadací Charta 77), v roce 1996 mu byl propůjčen řád T.G. Masaryka III.třídy, roku 2002 Cenu Karla Čapka a v roce 2008 byl vyznamenán Státní cenou za literaturu. Od poloviny padesátých let publikoval v časopisech Květen, Beseda venkovské rodiny, Květy, Krásy domova, Československý rozhlas, Lidové noviny, Host do domu, Plamen, Orientace, Jonáš, Filmové a televizní noviny, Literární listy, Listy, Obrys, Obsah a také v zahraničních periodikách. Je pochován na místním hřbitově a v městském muzeu je jeho životu a dílu věnována část expozice.

Dílo:

Na farmě mládeže (1958)

Rušný dům (1963)

Vidět svět novýma očima (1965)

Sekyra (1966)

Morčata (1970)

Český snář (1981)

Milí spolužáci (1986)

Jaro je tady (1987)

Srpnový rok (1990)

Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského (1990)

Stará dáma se baví (1991)

Jak se dělá chlapec (1993)

Poco rubato (1994)

Nad jezerem škaredě hrát (1996)

Nepaměti (1998)

Cesta na Praděd (2001)

Poslední slovo (2002)

Loučení k panně (2002)

Vážený pane Mikule (2003)

Polepšené pěsničky (2006)

Hodiny klavíru (2007)

Dřevěná mysl (2008)

Petr má medvěda nebo co (2008)

Tisíce slov (2009)

Koza na trati (2011)

Říp nevybuchl (2012)

Korespondence Janouch/Vaculík (2012)

Další tisíce (2015)