Obsah

Hilda Synková

* 9. března 1906 Brumov,  + 3. srpna 1949 Praha

Hilda Synková


Narodila se 9. března roku 1906 v Brumově, v domě č.p. 152 v sídle současné radnice. Otec Emanuel Matoušek (nar. 9. 11. 1869) pocházel z Jindřichova Hradce, pracoval u velkostatku Brumov jako kontrolor a pokladník. Jeho žena Dorota (nar. 31. 12. 1879) pocházela z Božího Požehnání (dnes obec Zastávka v okr. Brno-venkov). Kromě Matyldy měli ještě starší dceru Emanuelu narozenou 2. prosince roku 1901. Po absolvování obchodní školy nastoupila jako úřednice do sklárny továrníka Vincence Schreibera ve Sv. Sidonii. V roce 1926 vstoupila do KSČ. V roce 1928 organizovala stávku dělníků ve sklárně, následně byla propuštěna a vyhozena z bytu.
Poté odjela do Prahy, kde pracovala jako funkcionářka odborů a KSČ, byla také členkou krajské komise žen. Během V. sjezdu strany podporovala radikální politiku křídla kolem Klementa Gottwalda. Následně byla roku 1930 vyslána na Leninskou školu komunistické internacionály (Kominterny) v Moskvě. Po absolvovaní školy pracovala na sekretariátu ÚV KSČ. V roce 1934 byla zatčena v Brně za protistátní činnost (šíření ilegálních letáků) a několik měsíců vězněna. Ve stejném roce se provdala za Ottu Synka, funkcionáře KSČ, narozeného v Praze 22. 9. 1900. V roce 1935 byl Synek zvolen poslancem do Národního shromáždění. Manželé společně žili v letech 1936 –1938 v Mladé Boleslavi a Plzni. Z manželství vzešla dcera Hana Synková (5. 6. 1938 – 7. 11. 1999), ta však v raných letech své rodiče kvůli jejich pobytu ve vězení nepoznala.
V roce 1938 se manželé Synkovi vrátili do Prahy a to v období, kdy byla za 2. republiky postavena KSČ mimo zákon. Přesto vydávali ilegální komunistický časopis Dělník, za což byli v únoru 1939 zatčeni a odsouzeni na sedm měsíců vězení. Po návratu z vězení na podzim roku 1939, přešli manželé Synkovi do ilegality a zapojili se do komunistického odboje. V únoru roku 1941 byli oba zatčeni gestapem. Otta Synek byl popraven během Heydrichiády 29. 9. 1941 v Praze-Kobylisích. Hilda byla vězněna v Bartolomějské ulici v Praze, poté na Pankráci a následně ji deportovali do koncentračního táboru Ravensbrück. Zde věrná své povaze pomáhala ostatním v táborové nemocnici a vedla ilegální stranickou organizaci. Spoluvězeňkyně Nina Jirsíková na toto později vzpomínala:„Jí zbývalo ještě v koncentráku dost síly povzbuzovat druhé nejen slovem, ale i skutkem“. Po osvobození tábora se vrátila zpět do vlasti, kde se znovu zapojila do víru politiky. Její práce byla přerušena pobytem v sanatoriu, kde se léčila z následků pobytu v koncentračním táboře.
V roce 1946 byla zvolena poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění (ÚNS). Byla členkou výboru informačního, právního, sociálně-politického, zdravotnického a úsporné komise. Ve volbách v roce 1948 byla zvolena do Národního shromáždění (NS), kde byla zapisovatelkou a členkou výborů sociálně-politického, zdravotnického a zahraničního. Nadále se angažovala v otázce práv žen a v sociální politice. Díky jejímu přičinění byl přijat Zákon ze dne 9. května 1947 o daru Československé republiky dětem k svátku matek, zestátněno sanatorium v Praze-Podolí a dáno k dispozici matkám-rodičkám. Měla i zásluhu na vybudování prvního čs. závodu na výrobu penicilinu v Roztokách u Prahy. V březnu roku 1949 byla vyslána jako zástupkyně českých žen na MDŽ do Budapešti a do Řecka. Jako delegátka se zúčastnila i sjezdu ženských hnutí v Belgii, Francii a Itálii. V Československu se starala o děti řeckých komunistů, které zde dostaly azyl kvůli občanské válce v jejich vlasti. Její kariéra dosáhla vrcholu, když byla jmenována 1. července 1949 zástupkyní ministra ochrany, práce a sociální péče. Mimo to byla také členkou ÚV KSČ, kde patřila do okruhu nejtvrdšího jádra strany. Matylda Synková zemřela náhle 3. srpna 1949. Byla nalezena ve svém pražském bytě otrávena unikajícím plynem. Dle oficiální verze se mělo jednat o sebevraždu. Členové rodiny jsou však přesvědčeni, že za její smrt mohla státní bezpečnost, kvůli jejím stykům s řeckými komunisty. Ti ji měli předat informace o politických procesech v Sovětském svazu. Vzhledem k nastávajícím čistkám ve straně nemusí být tyto domněnky liché, avšak nelze je přímo doložit dochovanými prameny. V roce 1955 bylo náměstí v Brumově pojmenováno náměstím Matyldy Synkové. Na jejím rodném domě byla odhalena pamětní deska 11. března 1956 u příležitosti výročí 50 let od jejího narození. V listopadu 1989 byla deska z radnice odstraněna, po rekonstrukci budovy v r. 2000 se ji nepodařilo dohledat. Dne 28. 6. 2023 zde byla slavnostně odhalena nová pamětní deska Hildy Synkové za účasti dánského občana pana Iba Katznelsona, kterému Hilda zachránila život v koncentračním táboře Ravensbrück. 


Mgr. Pavel Mašláň, Mgr. Milena Kovaříková